POEZIE A TEXTY, ZA KTERÝMI SE SKRÝVAJÍ ŽIVOTNÍ OSUDY MNOHA FAJN LIDIČEK, KTEŘÍ SE NAVZÁJEM NĚJAK OVLIVNILI, DOBŘE NEBO ŠPATNĚ. KAŽDÉ SLOVO NÁSLEDUJÍCÍCH TEXTŮ JE POZNAMENÁNO NĚJAKÝM PŘÍBĚHEM MÝCH PŘÁTEL. NĚKDY RADOSTNÝM A NĚKDY BOLESTNÝM. POMŮŽOU - LI  VÁM MÍ PŘÁTELÉ POCHOPIT TŘEBA TEN VÁŠ PŘÍBĚH - BUDU RÁD. FÍÍÍÍ A BUDE LÍP. JSTE SKVĚLÍÍÍ :O)))) 

© by RAdo Skydancer 2001 - 2009. All Rights Reserved. Click for Use of Content from Skydancer´s Web Sites.

 

Chtěla bych být Andělem 

Autor: Sannie

  2001 - 2004  by Sannie 

Chtěla bych být andělem. Umřít a stát se jím. Pomáhala bych lidem, kteří jsou tak nešťastní jako já ve svém, doufám, že krátkém životě. Když se ale podívám na všechno z druhé strany, jsou lidé, kteří trpí mnohem víc. A proto bych jim chtěla pomáhat já.

Proč mě každý opouští ? Nechci být celý život sama. Chci někoho milovat, milovat láskou jen pro dva. Proč je život tak krutý ? Každý mi říká mám tě rád, mám tě rád. A já bych chtěla milovat. Kéž bych se naučila milovat svůj život. Je někoho milovat tak těžké ? Je tak těžké milovat mě ? 

Stále věřím. Věřím v lásku, věřím v štěstí. Věřím, že umřu. Ale nevěřte mi nikdo, že jsem šťastná.

Ty hezké pocity, které člověk cítí, když vidí někoho, koho miluje, jsou pocity lásky ??? Zažít alespoň jednou takový pocit.

Když má člověk otevřené dveře ve věci láska, je to pěkná a šťastná láska. Když mu je však někdo zavře před nosem, je jak láska, tak ten člověk smutný.

Pomozte mi najít klíč. Kouzelný a nejcennější klíč na světě. Klíč k otevření nejdůležitějších dveří světa. Klíč, který si lidé po jeho nalezení zamknou do trezoru srdce. Klíč k otevření dveří do světa lásky.

Nechte mě nakouknout do světa lásky. Na všechny skřítky, kteří pracují s našimi srdíčky. 

Chtěla bych jim jen říct: "Kdy přijdu na řadu já ?"

 

Všem krásným minulým láskám mým 

Autor: Skydancer

  2002 - 2004 by Skydancer 

Kdo tě zná, ten rád tě vidí,
Kdo tě vidí, ten chce s tebou být,
Kdo tě slyší, pro toho všechna hudba světa hasne,
Kdo má tě rád, je ten nejšťastnější na světě,
Kdo však do cesty ti přijde, ten zas rychle uteče,
Kdo kdy viděl krásy světa, vždycky přes to k tobě navrátí se,
Kdo se topil ve tvé vůni, hmm ... ten ztracen jest a omámen, 
Kdo pak hladil tvé něžné skráně - již nikdy nezapomene,
Kdo pak zažil sílu zklamání hmm ... ten bolest nosí v srdci převelikou,
Kdo tě poznal, jaká doopravdy jsi -ó lásko - a přesto milovat tě nepřestane,
Kdo všechno vydržel, trpěl, a přesto miluje tě dál,
Ten, jenž dále světem s radostí, nadějí a láskou chodí,
Ten, který štěstí tobě a všem lidem přeje a již bez tebe jest,
Jen ten nakonec šťasten bude, ..........však život jde dál.

Přec nejlepší jsi ty lásko moje, kdo to neví, nezná nic,
na toho vemte hůl a bič, však teď již je všechno pryč :o)))

 

Valmont 

Autor: Specialista

  2005 - 2008 by Specialista 


Jak hloupý jsi Valmonte,
věřil jsi…

Jak pevně cítil ses na mužském trůně,
Stejně tak obratně jak v ženském lůně.
Ach, omamná žen vůně…
Srdce, když rozbuší se, rozum hned stůně…

Valmonte,
Ubohý Valmonte,
Vždyť ty jsi modrá krev,
Střádal jsi intriky, někdy až velmi,
Známosti nebezpečné s krutostí šelmy.

Všem věrným poddaným kosti jsi házel,
na jejich oddanost marně jsi sázel.

Dnes jsi už dospělý mladý muž.

Hry lásky omamné s osudem hráls.

Dnes prohráváš všechny sázky.

Jen jednou Valmonte v tvém srdcí plál oheň.
Na dívku, ze svých snů rychle si vzpomeň.

S lidmi jak s loutkami sis vždycky hrál,
nad jejich neštěstím, pak jsi se smál.
Nikdy jsi necítil ani té nejmenší výčitky.
Ničil jsi milence, štěstí, lásky….tahal jsi za nitky.
Ty jsi byl žalobcem, soudcem i katem.
Platil jsi krutostí, strachem i zlatem.
Cítil ses jako Bůh nad jiné…
Oni jsou smrtelní a ty ne ?

Jestli pak ještě chceš pocítit lásku…
srdce své otevři,
sundej už masku.
 

 

Příběh o lásce tak krátké přesto skutečné

Autor: Giuseppe22

  2005 by Giuseppe

 Podstata příběhu má hloubku a morální ponaučení v příběhu Rado Skydancera ( Everlasting Story II ) a taky v pravidlech etického chování mezi mužem a ženou.


Příběh začíná nečekaným setkáním těchto 2 lidí v autobusu, který se vydává směrem Valašsko. Cestou tam i zpět po sobě pokukovali, jejich pohledy se několikrát střetly, kdy dávaly jeden druhému zájem o opačné pohlaví. ON zklamaný předchozím vztahem nedokáže tak dobře odhadnout, jaká ve skutečnosti ONA může být. Její pohledy ho dostaly, krásný úsměv, touha poznat tohle něžné stvoření a tak se začal o ni zajímat.


Sehnal si přes její kamarádku telefonní číslo a jako tajný ctitel z dob známých před stovkami let se ji ozval. Netušil, jestli u ní vyvolá stejný zájem, ale věřil tomu. Nakonec se tak stalo. Jako kamarádi chodili do společnosti, mezi lidi, aby se necítili ještě tak svázáni k sobě. Mezi přáteli prožili klidné večery, kdy mohli spolu komunikovat a zároveň k sobě projevit určitou náklonnost. Její zdánlivá upřímnost, zájem způsobil, že se domluvili na sobotní schůzce.


Dělilo je od sebe 30km, proto jako správný gentleman se ON vydal na cestu k ní, k jejímu srdci, k poznání její osobnosti. Bylo to první oficiální rande, které si dali. Doufal, že tenhle den, odpoledne, několik hodin strávených po boku této dívky vžene do jeho života nový elán, okořeněný i zájmem z druhé strany. Povídali si o sobě, o životě, o rodině, aby jeden druhého poznávali. Díky už dřívějším neoficiálním setkáním, kdy zjistili o tom druhém pozitiva i negativa, se rozhodli, že to spolu zkusí. Začali tedy tentýž den spolu chodit.


ON ji ještě ten den upozornil na něco, co se nakonec stalo součástí krachu vztahu, který byl sice na počátku poznávání, odolnosti. Přesto ON tomu všemu, ať nechtíc, tak podlehl. Upozornění se týkalo časté příčiny mnoha partnerských vztahů. Tento problém obecně nazýváme „komunikace“. Jeho rada zněla: „Pokud bude problém ve vztahu, budeme se vzdalovat, odcizovat, někdo náš vztah bude chtít zničit, vnější vlivy atd., tak máme slova, komunikaci, jazyk, abychom tyto problémy dokázali společně vyřešit ve prospěch nás dvou i našeho vztahu. ON ovlivněn minulostí, kdy slečna stejně neúspěšně si vzala tuhle radu k srdci, tak ONA jak se později svěřila, zapírala, že něco takového slyšela. Neprožila žádný dlouhý vztah, tudíž si neuvědomila, jaké jsou priority ve vztahu mezi mužem a ženou.


Důvěra, tolerance, upřímnost patří k hlavním prioritám. Taky častý problém - málo komunikace, kdy jeden z partnerů se bojí říci tomu druhému, co cítí, jak vnímá vztah, svého partnera, vnější podněty, které vedou nakonec často ke krachu. Slabším partnerem, co se týká komunikace, je ten, kdo ve vztahu hraje nečistou, špinavou, falešnou hru. Nedokáže se podívat do upřímných očí partnera, protože v nich vidí sebe, toho, kým ve skutečnosti je, toho, kdo ubližuje, toho, kdo zraňuje ne fyzicky, ale citově.


Opak je však pravdou. Tito lidé jsou silní, pevní, vědí, že mají převahu, protože do vztahu nedávají tolik citů a tím kousek sebe jako partner. Vnímají jeho slabost, jeho chvění, jeho ztrátu reálného myšlení, přesto zůstávají klidnými a chladnými. Po čase ON zjistil, že něco není v pořádku. Snažil se zjistit, co se děje. Reakcí partnerky byly jen strohé věty vyjádřené většinou pouhými 3 slovy.


Spousta lidí, kteří si ve vztahu takhle zahrávají, jsou nedočkaví, zbrklí, a tak nedokážou partnerovi říci do očí, v čem je problém, co se děje, proč vztah se blíží ke konci. Raději se uchylují k pro ně bezpečnějším metodám, jako jsou dopisy, vzkazy, popřípadě rozhovory přes komunikační prostředky. Bojí se podívat pravdě do očí. Bojí se zjistit, co jsou za lidi. Bojí se sami sebe. ONA taky nevydržela a řekla : „Jenomže já mám totiž takovou povahu, že já neumím říct věci hned na rovinu, nedělám to schválně, ale prostě to neumím.“ Tím naznačila, že to s ním nemyslela vůbec vážně. Od samého počátku ho tahala za nos. Možná z počátku chtěla být upřímná, ochotna poznávat, dobývat, jenže postupem času zjistila, že neví, co vztah znamená, přesto pokračovala dál v této hře do doby než se ON objevil na seznamu těch, kteří propadli lásce.


Šetřila slůvky, jimiž oslovovala partnera. Oslovení „Lásko“, „Zlatíčko“, „Miláčku“ by se dalo spočítat na prstech jedné ruky během jejich vztahu. Přesto on k ní procítil něco více, v co ona vůbec nedoufala. Uvolnil svoje zábrany, svoji mysl, svoje srdce a nechal se unášet vánkem, který ho vedl k ní. Zamiloval se. Tím zároveň ztratil zdravý rozum, reálné uvažovaní. Ona ho odpálkovala hbitě, ale úspěšně : „Udělal jsi chybu, že ses tak brzo zamiloval“.


V současnosti ON už přežil první nápor jejího zklamání, lží, zacházení s tím nejcennějším, co má. S jeho srdcem, s jeho pocity, s jeho osobností. S tím, co dělá každého člověka člověkem. ONA po 2 hodinách, kdy na něho vysypala to, že si s ním hrála, že necítí nic, mu napsala : „Já pořád uvažuji a asi nevíš, jak mě to všechno mrzí.“ Tím dokázala, že neví, co chce. Bylo ji 19 let. ON doufal, že ONA bude ta světlá výjimka. Bohužel, nestalo se. ON teď putuje světem, kde není pro lidi jako ON místo, kteří se snaží věřit, protože důvěra, láska, city jsou mu oplaceny jen lhaním, nenávistí, hrou.


Ponaučení z tohoto příběhu zní. „Nezamilujte se, pokud je to možné. Pokud se tak stane a podlehnete, pak je KONEC.“


Tím bych chtěl poděkovat Rado Skydancerovi za zveřejnění mého příběhu a zároveň všem posluchačům doporučit jeho příběh s názvem Everlasting Story II – Síla osudu a poznání, aneb proč také princezny pláčou.


 

Reakce: žen na tento příběh:
1/ Giuseppe, tvůj mail mne sice překvapil, ale už v tu neděli jsem poznala, že je něco špatně, a že se trápíš. Vím, že si asi myslíš, proč zrovna já bych ti na to měla psát něco, co ti malinko v této chvíli pomůže nebo co tě aspoň trosku podpoří.....,ale věř mi, že mi se v jeden den (a není to zase tak dávno) zlomilo srdíčko asi na milion kousku. Tak moc dobře vím, že to co teď prožíváš se dá vyjádřit stovkami slov, ale kdybys měl pro to najit jen jedno jediné, tak takové slovo pro tuto bolest neexistuje. A taky vím, že pro tebe teď rady druhých lidí, že všechno jednou přebolí, nejsou vůbec to, co bys chtěl slyšet. Protože sám víš, že ta bolest je tak velká a může ji vyléčit jen jediný člověk.
Mi se nedávno stala věc, ale tou tě teď nebudu zatěžovat, bylo to kvůli člověku, který pro mne znamená celý život, bez něho si připadám jako bez půlky srdce a nejhorší je, že on o tu druhou půlku nestojí. .....Dny bez něho se strašně vlečou, nemůžu bez něj dýchat!!!!!!
Asi ti to, co jsem napsala moc neříká....je ve mě takový strašně zmatený pocit a já o tom neumím moc mluvit....,ale chci abys věděl, že já vím, co teď prožíváš a JÁ BUDU STÁT VŽDYCKY NA TVOJI STRANĚ a chci aby sis uvědomil, že je na světe hodně lidí, pro které moc znamenáš, a kvůli kterým má TVŮJ ŽIVOT VELKÝ SMYSL !!!!!
Tak ahoj :o) Tvoje .....

 2/
Ahoj.
Nemám slov. Na chvíli jsem zapomněla na vše kolem a měla co dělat, abych se nerozbrečela. Mrzí mě, že se k tobě tak zachovala.
S komunikací máš pravdu. Sama to dobře vím.

Jsem ráda, že jsi o tom napsal. Já sama mám taky takovou zkušenost, co se týče "komunikace" ve vztahu, bohužel to byla moje "komunikace", která ten vztah ukončila. Snad jsem se už poučila.

Děkuji. Doufám už dlouho, ale i když vím, že bych spoustu věcí v předešlém vztahu udělala teď jinak ("líp"), štěstí k nalezení nového vztahu se mi zatím vyhýbá.
 

Tento osobní zážitek a skutečnost vedly Giuseppeho k napsání básně (viz níže). ONA ví, o koho se jedná a doufám, že časem si uvědomí, co pro mě znamenala.

 

3/ Třeba z té slečny jednou bude báječná ženská a úžasná partnerka, až si taky projde svým.

Jenže když ona neměla ani tušeni, co je to vztah... Je to prostě lehkomyslnost. Třeba ji ani nemohlo napadnout, co se v tom druhém odehrává, když si to sama nikdy nemohla prožít.

Potřebuješ se zamilovat, o toho druhého se bát, myslet na něj a uronit pro něho i nějakou tu slzu, abys pochopil, jak to vlastně funguje. To se nedá naučit. To naučí jenom život a ji se toho nedostalo.
 
Komu se podobá Sky :o)) ?? ÓÓÓ to je tak, jako kdybych Ti řekla, že  ze se podobá Semírovi Gerchanovi z Cobry11:-D))

 

Nový den 

Autor: Sannie

  2008 by Sannie 

Nový den.
Kdepak jsi, kde, příteli můj?
Jak odvíjí se osud Tvůj?
Ráno, Tvé řasy slunce pokropí,
oči se otevřou, Tvá mysl pochopí,
že nový den nastává, a šance na žití, stále Ti zůstává.

 

Vyznání 

Autor: Sannie

  2008 by Sannie 

Chtěla bych usnout ve Tvé náruči,
avšak nacházím se teď v nějakém bezručí.
Žádné paže, co přitisknout by mě k sobě měly,
žádné paže, co opět objímat by mě chtěly.
Bojím se, že nikoho už nebudu umět milovat,
vždyť srdce nedá se několikrát darovat.
Já jsem ho jen Tobě darovala,
jen Tobě lásko má jsem ho odevzdala.

 

Říkal jsi mi jak jsem krásná 

Autor: Sannie

  2008 by Sannie 

Říkal jsi mi jak jsem krásná, a já v těch chvílích byla šťastná.
Však všechno krásné jsem pokazila a naši lásku utopila.
Teď dávám ji umělé dýchání, avšak žraloci z vody mne vyhání.
Lásko prober se a ke mně se vrať, neb život bez Tebe je nekonečná trať.
Cesta byla by to daleká, pro mě a pro každého člověka.
Však pro Tebe zvládla bych ji, to jistě, a nevím na jakém skončila bych místě,
nevím ani zda do cíle bych došla, už teď, čím si naše láska prošla,
zdá se neuvěřitelné být..........
Ale já bez Tebe nedokážu žít.

 

O nešťastném zajíčkovi 

Autor: Sannie

  2005  by Sannie 

Cesta za oknem tak plyne,
sluníčko svítí, a proč by ne?
Plynou louky, lesy, a já hledám lásku, kde jsi?
Srnky mají jeleny, pro lásku háj zelený,
a zajíček stojí sám, na milenku čeká tam.
Milenka za ním však neběží, zraněná na zemi jen leží,
a pro zajíčka milého slza z oka kape,
myšlenkou mu však šeptá, „Jak moc ráda mám Tě.
Ach, zajíčku, neplakej, jednou budeme se spolu
na lásku všemocnou koukat z nebe dolů,
z nebíčka modrého, z nebíčka čistého.“
A zajíček už nestojí tam, bloudí po světě si sám.
Na milou lásku myslí svou, až budou spolu jen ve dvou.
Nebude sám, lásku bude mít,
už nebude o ní jen ve svých snech snít.

 

Touha k Tobě 

Autor: Sannie

  2005  by Sannie 

Políbit chtěla jsem Tvou krásnou tvář,
ať na ní zase čirý svůj úsměv máš.
Pohladit chtěla jsem Tvé nádherné ruce,
snad těšilo by se z toho i srdce.
Polaskat chtěla jsem Tvůj vlas,
snad sladce zazněl by pak i hlas.
Chtěl bych své srdce Tobě darovat,
Ty uměl bys o něj jistě pečovat.
Obejmout chtěla jsem Tě, tak jak se sluší,
povzbudit radostí Tvou smutnou duši.
Jistě, mé představy jsou tupé jen,
a sním si o nás dvou tak sladký sen.
A já vím, že tento sen jednou probuzením skončí,
a životy naše se nikdy nesloučí.
A ráno kruté vzbudí mě z něj,
a já ucítím tu známou beznaděj.
Celý den nešťastně přetrpím ji,
však večer přinese mi zas novou naději.
Že na lože své se položím,
a do snu našeho se znova ponořím.


 

Nemiluj! 

Autor: Sannie

  2005  by Sannie 


Nemiluj!
Po tváří smutné slza Ti stéká,
když vzpomínáš na člověka,
když pomyslíš na lásku, která dotkne se Tě jen jako orel oblázků.
Smutně koukáš na něj jak usmívá se z obrázku,
a život Tvůj visí jen na vlásku,
neboť srdce Tvé puká žalem, až ten praskot rozléhá se sálem.
Hloupá, hloupá, ach jak hloupá jsi, nesmíš tak ledabyle ukázat svůj cit.
Pak příjde rána, ano, těžká rána,
vždyť přeci víš, že láska Tobě není přána.
Tak už prosím nemiluj, lásku svému srdci neslibuj.
Miluj přírodu, zvířata, ne však lidi, ti do Tvého srdce vidí.
Když je šťastné, ublížit mu chtějí a pak smutku Tvému se jen smějí.
Nemiluj! Ať už se Ti to znova nestane,
a srdce Tvé, navždy bolet Tě přestane.

 

Pro Skydancera

(poděkování patří Sannie za báječnou básničku věnovanou právě mé osůbce. Velice děkuji. RAdo Skydacer-2005) 

Autor: Sannie

  2005  by Sannie 

Všem lidem do srdce předáváš lásku,
nic za to nečekáš, jen úsměvnou vrásku.
Na sebe nemyslíš, chceš ať šťastní jsou jiní,
ale i Ty musíš být milován, víš co tím míním.
Naději druhým dáváš, však sebe ale zanedbáváš.
Ach, jak jednoduchý je tento verš,
jsem ráda, že žiješ, že prostě jseš!
Jak bez Tebe bychom jenom žili?
Jistě né tak šťastní bychom byli.
Život bez Tebe životem by ani nebyl snad,
lidé kolem Tebe mají spoustu vad.
A Ty je přehlížíš, vidět chceš to dobré jen,
a ten, kdo by narušil Tvůj životní sen,
zasloužil by snad ránu osudu. Ale jak znám
Tě, nepřál bys nikomu žádnou ostudu.
Přeji Ti, ze srdce Radečku,
ať najdeš už nějakou tu lásečku.
 

 

Teď již vím v čem byl problém

Autor: Tom

  2005  by Tom 10.4.2005

Vím, jaký byl můj problém!
Byl jsem si tebou moc jistý!
Teď však pochopil jsem …,
Jaká ve skutečnosti jsi ty!

Choval jsem se k tobě spatně?
To musíš vědět ty, Lucinko!
Avšak já hodnotím tě kladně!
To ty jsi moje všecinko!

Mé srdce mi bije a říká,
ať za tebou zajdu!
Můj mozek na mně bliká!
Ať nikam nejdu!

Jenže tyhle pře se nedají ovládat!
Chci aby si měla ještě trochu času.
Chce se mi z toho hodně plakat!
Na přemýšlení o kontrabasu.

Nebo můžeš přemýšlet o něčem,
O čem nemám ani zdání.
Snad se to roztrhne mečem,
A tobě se rozbřeskne za svítání!

Možná si uvědomíš,
Jak moc moc moc tě miluji!
Myslím, že lehce se mně nezbavíš,
Já tě klidně na oblaka namaluji!

Připadám si jako Ježíš,
Když musel za své činy pikat!
Kéž by mi dali taky kříž,
A já bych ti na něm mohl lásku vyznat!

Ježíš si stál za svými činy,
To mu dalo slávu!
Jenže tys mi bez příčiny,
Sťala hlavu!

Nenechala sis to ode mne vysvětlit,
Nebo si dělala, že posloucháš!
Kéž by v našich srdcích vypukl klid,
A ty se za mně vdáš!



Naše láska byla krásná,
Avšak našly se i chyby!
Byla jsi jak hvězda jasná,
Bylo to krásné, bez pochyby!

Myslím, že si byla šťastná,
Avšak něco tomu stálo v cestě!
Tvá odveta je mastná,
A nechceš mně zpětně!

Chci, aby ses dívala jaký jsem uvnitř,
A né jak sem se choval!
Tvá láska mně rozpárala zevnitř,
A já ji ještě nepochoval!

Chtěl bych být čaroděj,
Mít kouzelnou hůlku!
Vrátit tu beznaděj,
A zlepšit se aspoň o půlku!

Jenže já jsem člověk,
Který tě má rád!
A tohle je můj vděk,
A musím být kamarád!

Láska je slovo neobyčejně složité,
Musíš pochopit a naslouchat!
Je to někde do něčeho vyryté,
A né se do problémů zamykat!

Láska je slovo dvou lidí,
Lidí, kteří se mají rádi!
Ti lidi do sebe i vidí,
A neměli by být jen kamarádi!

Je to věc neskutečně složitá,
Musí se najít cesta!
Ta cesta nemůže být vyrytá,
Ani do nějakého těsta!

Musíš se rozmyslet sama,
Ale nesmí v tom být nic!
Jestli máš srdce jen s krama,
Miluji tě! Co chtít víc!

Láska často bolí,
Trpět za ní je někdy moc!
Jenže ani časem se to nezahojí,
Nespraví to ani 1000x noc!

Můj citát: Milovat je život! Zakázat milovat je smrt!
Tím je míněno, že bez lásky není život ;)
 

 

Sen

Autor: Dreamer

  2005  by Dreamer

 

 Kéž by se jednou skutečným stal.
Přišel v ten tajemný den, tu jednu tajemnou noc,
kdy duše zničená šeptala tiše o pomoc.
Za splnění cokoliv bych dal...

Dny se tou dobou už krátily,
ale ztracenou duši prostoupila slunce zář.
Ta duše našla štěstí, rozesmála se jí tvář,
oči mé konečně svítily.

Zářily láskou, štěstím a snem,
prožily první noc lásky, až dodnes jedinou,
i přes nebeskou touhu jsi zůstala nevinnou.
Sen ovládal duši každým dnem.

Někdy se pravá láska spatří,
jež ale nemá dost sil na skály a okovy,
má však mocnou sílu ukázat mně, klukovi,
kterým očím mé srdce patří.

Vztahy lidských srdcí jsou křehké.
Jistoty jsou příliš daleko, je jich jen málo
a když se zakopne, tak to, co jisté se zdálo
je jako klam označit lehké.

Z rukou ti spadlo srdce moje,
mé štěstí je pryč, zář zmizela do dáli někam.
Já ale chci ten nádherný sen snít dál a čekám,
co na to poví srdce tvoje.

Sluníčko moje.

 

Gabuška – Anděl a Satan 

Autor: Giuseppe22

  2005  by  Giuseppe22


Tento krásný den
skončil jak nejčernější sen,
kdy 2 lidé se okouzlili,
přesto šanci svou zahodili.

Líbíš se mi zlatíčko,
když ráno vysvitne sluníčko,
myslím na Tebe
a tím poznávám sebe.

Jak se sladce směješ
a mě tím silně hřeješ,
hlavně v mém srdíčku,
slzy jsem měl na krajíčku.

Bohužel pár jich steklo,
do mého já cosi vniklo,
pocit beznaděje, bez důvěry,
je těžké se zamilovat do ženy ?

Jejich vztahy jsou hrané,
oběti jsou spoutané
do pout, křesel, kleští
zahalené oparem štěstí.

Jak rychle přichází
zanechá po sobě život
ve lži, zradě, samotě,
tak i kvapem odchází.

Měla jsi hned říci NE
a ne se tak tvářit nevinně,
že by bylo krásné poznávat
srdcem k sobě promlouvat.

Máš jedinečný smích,
copak je to hřích ?
Líbit se, milovat
a nejen někomu ubližovat ?

Vím, že báseň nic nezmění,
je to kousek umění,
kdy dokážu říci,
co moje srdce cítí.

Otevřel jsem se Ti,
řekl spoustu věcí,
není špatné přeci
uvěřiti, milovati.

Tohle máš na památku,
když večer budeš usínat,
na někoho vzpomínat,
tak si můžeš číst
a zároveň snít.

 

Moje tzv. "peklo života" 

Autor: Sun_

  2005  by  Sun_

    Moje tzv. "peklo života" začalo asi v srpnu....znala jsem člověka, který byl mému srdci nejblíže. Byl to kluk ve věku 18 let a pro mě to byl přítel. Můj opravdový přítel. Naučil mne tolik věcí a díky němu jsem se stala tím, čím jsem. Znala jsem ho zhruba 12 let. Když byl problém, vždy jej řešil se mnou. Nikdy mne nenechal plavat v bažině. Byl takový můj brácha...Měl holku, které bylo také 18 a byli spolu už pátým rokem. Moc se milovali a opravdu láska na ukázku. Vždycky jsem chtěla takový vztah...Plánovali, že se ve vezmou. Opravdu jejich láska byla silná....Jeho slečna - znala jsem jí - byla to holka hrozně hodná a měla jsem ji moc ráda a přála jsem jím to. Byla moc nadaná. Uměla krásně zpívat. Proto se rozhodla jít na konzervatoř do Prahy...a vzali ji. Byla jsem moc ráda a můj kámoš také....Byla pak v Praze s otcem. Potřebovala si zařídit byt a jiné věci, takže v srpnu se měla vrátit...Její otec byl velmi hodný pán. Takový ten strejda. Také jsem ho znala...

    Když se však v srpnu vraceli, měli havárii a slečna to nepřežila...Nedokážeš si představit co to byl za šok pro mého kámoše. Ten den, jak se to dozvěděl, byla jsem s ním týden 24 hodin v kuse. Potřeboval mne, jako já potřebovala jeho, když mi bylo zle...Já musela být ta silná. Já ho musela držet. 15-ti letá holka co ví o životě málo. Musela jsem. Bylo to na mě a kamarád to zvládnul, ale ne na dlouho...Nastal listopad a my dva jsme se od sebe nějak oddálili. Trávil moc času s přáteli a když mi volal abych za ním jela, nemohla jsem. Měla jsem problémy ve škole a měla jsem zaracha a on --- asi to nepochopil...Potřeboval mě a já mu poprvé řekla ne a to ho položilo do kolen...Druhý den jsem mu volala, že se po škole stavím, ale zvedla to jeho maminka a s pláčem mi oznámila ať přijdu hned k nim...Bála jsem se a to co jsem viděla mi vzalo kus mého já...

    Bylo mi to vysvětleno tak, že kamarád si podřezal žíly a nechal se vykrvácet když byli jeho rodiče v práci...Slabý, byl moc slabý a vím, že by se časem zbláznil, ale pro mne to byl největší šok...Zlomilo mi to srdce. Brečela jsem celý měsíc...Nikoho jsem neměla. Jen rodiče, kteří mě drželi co se dalo...

Datum 11.11.2004 nikdy nezapomenu....Ale šel čas a já se z toho dostala...MUSELA jsem. Nechci být slaboch. Chci být ta, která zvládne všechno, co se jí nahromadí....

Druhá rána do srdce byl kluk, se kterým jsem chodila 11 měsíců...Nechci to probírat. Je to minulost...Zemřelo mi spousta přátel a známých a rodina, ale s tím jsem se musela vyrovnat a já jsem zde....Nikdo ti nepomůže, když je ti zle, ale je pár výjimek, kteří ti ruku podají a jsou to někdy i ti, od kterých bys to nikdy nečekal....Vážit si těch co máš je nejlepší způsob, jak se všem těm které máš rád odvděčit....
 

 

Vlak lásky 

Autor: Sannie

  2001 - 2004  by Sannie 

Stojím na nádraží a pláču. Proč pláču ? Protože mi ujel vlak. Ale nebyl to obyčejný vlak. Byl to "můj" vlak lásky. 

Chtěla bych být bláznem, protože blázni mají svůj svět. Já mám taky svůj svět, ale mnoho lidí mi jej boří. V mém světě je potůček, jezero, příroda a zvířátka. Je tam bílý kůň a zapadající slunce. V našem, reálném, světě je násilí, bezmocnost a černý kůň s vycházejícím měsícem. 

Chtěla bych být bláznem, ale kdo řekl, že jím nejsem ?

 

Ó ty můj osude 

Autor: Aldy

  2001 - 2004  by Aldy 

Ó ty můj osude...
má zlost jen nabude,
když odpíráš mi i štěstí nejmenší,
i lásku mou největší.

Řídíš život můj jak chce se ti,
v pěti i dvacíti,
stále daří se ti dokola,
holit život dohola.

Škoda, že tě neznám celý,
jen to co prožil jsem sám,
pak rozhod bych zda žít dál,
mít tvou nepřízeň bych dál se bál.

Raději do pekla jít,
než ve smutku takhle žít!
Proč nemohl bych milé říct,
upřímně a z plných plic:

"Ty jediná jsi mou prázdnou touhou,
Ty jediná jsi mou rozkvetlou loukou,
Ty jediná podtrhuješ mé emoce,
Ty jediná jsi mé slunce.

Ty jediná jsi pro koho ochoten jsem žít,
Ty jediná smíš se mnou být,
Ty jediná srdce mé rozbolavíš,
Ty jediná tvář mou rozveselíš."

Proč někdo stvořil život tak složitý?
Proč nevytvořil jej z formy ulitý?
Z formy štěstí tak krásného,
jak láska milé a milého.

Nezbývá mi říct nic jiného,
nic tak málo lživého:
"Vždy budeš sokem největším,
či přítelem
nejslizčím!"

 

Ten příběh hezky napsal nám, pan J.R.R. Tolkien 

Autor: Sannie

  2001 - 2004  by Sannie 

 Jeden příběh stvořen byl,
celý svět si podřídil.
Příběh krásný, děsivý,
slunečný i deštivý.
Lásku, smrt i krásu, můžeme v něm zříti,
objevují však se tam i ducha prázdní skřeti.
Příběh krajiny stodobé,
kde žijí krásní tvorové.
Jejich rasa Elfy, nazývána jest,
krásní jsou i chytří, patří jim všechna čest.
Ale taktéž hobiti, malinkatí škrčci,
v jejich lesích, na lukách cvrlikají cvrčci.
Ale také žijí tam obyčejní lidi,
pro nečestné povahy krátkou dobu živi.
Je tam velká Středozem, všechno je v ní živé,
na první pohled vše je přec, tak krásné púsobivé.
Když však ale spatříte Mordor velkou zem,
oči se vám rozšíří, nad spáchaným zlem.
Vše se v dobré obrátí, tohle víme jen,
ten příběh hezky napsal nám, pan J.R.R. Tolkien.

                             

Obyč den 

Autor: Sannie

  2001 - 2004  by Sannie 

Dneska mi do vany malé mýdlo sjelo.
Do vlasů málem mi malá mrcha vjelo.
Šampónkem čistit si vlásky dlouhé budu,
já ani v koupelně nezažiju nudu.
A copak stalo se včera na WéCé,
vykládat já vám to nebudu přece.
V kuchyni málem jsem oběd připálila,
že já se od maminky vařit neučila.
V obýváku telka se prostě sama vypla.
No co já jsem to kdysi koupila za krypla?
Venku mě lidičky málem pochcal pes.
Kde já to žiju jen? Co je to za ves?
Do baráku vloupá se malá černá kočka,
před domem autíčko láska moje počká.
Otáčím klíčkem, nu a hele co to?
Nastartuj, potvoro, máš štěstí no proto!
Najednou vzpomínám si, a jejej no do číče,
já hloupá v baráku zapomněla klíče.
No tak nic, vracím se, z toho nic nebude,
do hajan musím jít, co jiného zbude?
V ložnici župánek ze mě spad tak směle,
zhasla jsem, zívla si a hupky do postele.
                                    

Štěstí a láska 

Autor: Sannie

  2001 - 2004  by Sannie 

Já štěstí našla jsem, v srdíčku Tvém,
já štěstí našla jsem, v počasí sychravém.
Mé štěstí já našla, vždyť je to láska,
Tvé srdce nádherné, mě zase laskááá.
O tom já snila jsem, tak dlouhá léta,
pro lásku došla si až na konec světa.
Ze suché trávy vykvétá kvítí,
a v noci světlušky zase si svítí.
Já vidím celý svět náhle tak krásný,
z nešťastného citu, tvoří se šťastný.
Mé srdce pro Tvé teď už jenom bije,
jen doufám, že toho nezneužije.
Stokrát už plakala má bolavá dušička,
leč teď na nebi svítí nová hvězdička.
Ta nová hvězdička plná je naděje,
vždyť ani ve filmu tohle se neděje.
Co se mnou srdce Tvé právě teď činí?
Bojím se lásko má, že z toho budem vinni.
Za lásku, za štěstí odsoudí nás,
a my dva bojovat budem muset zas.
Celý svět přidá se, láska je všude
za lásku, za štěstí bojovat se bude.
Se zlou to mocí, co přivolal kdosi,
kdo o lásce neví a neštěstí sem nosí.
Možná je to závist, ta pustá žena zla,
možná je to smrt, ta bílá paní všemocná.
Ale to nikdo raději neví,
láska v srdcích našich spíše se nám jeví,
a my tak můžeme klidně zapomenout,
na závist, na smrt služebnou tak věrnou.

                                        

Zrada o lásce, láska o zradě ? 

Autor: Sannie

  2001 - 2004  by Sannie 

Mé srdce přeťal meč z přechladné oceli,
copak já vím, zda-li se rána zacelí?
Kapičkou po kapce, city se ztrácejí,
a slzy do očí zas se mi vracejí.
Slzičky vařící a taky slané,
pohádky o lásce vyprávěls plané.
Tak jako láska v Julii a Romeu,
tak jako rybička zmírající na břehu,
cítí se srdíčko smutné a malé,
já na vztahy věřila, dlouhe a stále.
Je to tak správné, přesně jak Ti říkám,
na prázdnou samotu pomalu si zvykám.
Když Slunce zapadá, na vzdálené Venuši,
milenci slepí jsou samotu netuší.
Přes lásku v očích svých žádnou zlost nevidí,
za to se ani ti, nejstarší nestydí.
Rychlosti jako vlak jedoucí krajinou
odešels ode mě, odešels za jinou.
A svíčka v srdci mém pomalu zhasíná
duše má samotná na věky usíná.
Touhletou básní, tímhle tím slovem
na věky věků dávám Ti sbohem.


Óda na přírodu 

Autor: Sannie

  2001 - 2004  by Sannie 

Na obloze měsíc tak silně svítí,
světlušky létají, nic je nechytí.
Přírodo, krásná jsi, taky tak čistá,
dráždivá, všemocná a s sebou si jistá.
Když vítr odvane vlasy mi z čela,
když kolem proletí malá pilná včela.
Když k sobě tulí se dvě lidská těla,
div je to úžasný, co víc bych chtěla?
Když z dívky mlaďoučké, dozraje žena,
když láska city je tak povzbuzena.
Z malého semínka stává se plod,
člověku přeci jen přijde to vhod.
Pak lide zakřičí: "Bože, jsi to Ty?!"
"Ten, kdo nám daroval přírodní klenoty?"
Když z jabloně rozkvetlé suchý list spadne,
když kvítek na louce z ničeho nic zvadne.
Když voda veliká kus země vezme si,
když hvězdy stříbrné pro měsíc přijdou si.
Tak to Tě vidím, přírodo, má čistá,
jsi dráždivá, všemocná a s sebou si jistá.
Nikdy Tě nikdo nemůže změnit,
nikdo si Tě neumí tak jako já cenit.
Hanka

Co je láska ? 

Autor: Sannie

  2001 - 2004  by Sannie 

Láska? Co je to láska?
Je to jen slovo? Je to jen sázka?
Jo, ta je o citech, tak svěže bolavých,
tu bolest převelkou ráda já snesla bych.
Láska je ve světě smrtelných lidí,
láska je něco, co se nevidí.
Avšak se cítí, v srdéčkách lidiček,
láska je největší ze všech těch hvězdiček,
láska je pavouček v utkané síti,
z těch jemných přejemných pavoučích nití.
Láska je oceán hluboký a tajemný,
Láska je cit, tak hodně přejemný.
Láska je jak louka, protkaná květy,
Láska je jak válka, mezi dvěma světy.
Láska je Sluníčko překrásně hřejivé,
Láska jsou rány samy se hojivé.
Láska je cit nesmrtelně věčný,
Láska je cit zdánlivě nekonečný.

Byli dva na lásku 

Autor: Sannie

  2001 - 2004  by Sannie 

Byli dva, na lásku, na život a nakonec i na smrt.
Přišla zima a byl mráz,
ale jim to nevadilo, chodili spolu ven zas a zas.
Setkávali se vždy o víkendu,
bylo to tak v jejich trendu.
Když je někdo uviděl,
úsměv na tváři hned měl.
Kdyby však věděli, nikdy by se nesmáli.
O tom černém pátku, o velikém svátku,
sešli se naposled.
Všichni teď mají ve tváři jen led.
Šli se projít po závějích,
Šli se projít po kolejích.
Láskou k sobě oba dva se chvěli,
že ten vlak už neslyšeli.
Kdo znal je, a třeba jen z vidění,
nezapomene na to dívčí pištění,
na ten jeho krásný hlas, na ten její zlatý vlas.
A i teď, o tom černém pátku, o tom smutném svátku,
přinesu jim na hrob růži, položím ji na pomník,
kde vyryto je tuší:
"Byli dva, na lásku, na život a na konec i na
smrt."

 

Přátelé 

Autor: Sannie

  2001 - 2004  by Sannie 

Bolest mě svazuje, stíhá a bičuje,
zavřena v kleci jsem, a vzpomínám tolik jmen.
Ta jména přátel mých, jež na svobodě jsou,
leč bolesti a trápení ani ti se nevyhnou.
Chybí mi rodina, chybí mi láska,
na tváři mi přibyla další jasná vráska.
Cítím to v srdci svém, cítím to na těle,
kam jste se poděli, věrní mí andělé?
Najednou pohly se, ty dveře z oceli,
najednou čára tam, co všechno oddělí.
Vidím tam světlo, veliké a jasné,
och Bože můj, jak je to krásné.
Já vidím svobodu v oceánu širém,
já vidím svobodu v tom světle bílém.
Ta slova o lásce o volné svobodě,
nenechám uplynout s vlnami po vodě.
Úkryt je dám do svoji duše,
ten okamžik rychlý je, jak výstřel z kuše.
Svobodu svou, sic v smrti naleznu,
ale ty vzpomínky s sebou si přec vezmu.
Stanu se andílkem v nebeské říši,
budu jak básníci, co básně píší,
budu jak láska, co dva k sobě cítí,
budu jak Slunce co na nebi si svítí.
Už je to prosté tak,
já budu volná jako ten pták.
Životem svým za svobodu mou zaplatím,
přátele své, však nikdy neztratím.
Z nebe tak modrého, budu je sledovat,
a při tom svobody budu si užívat.

S věnováním pro nebeského tanečníka:o)))

Plyn 

Autor: Sannie

  2001 - 2004  by Sannie 

Sedím na posteli a k smrti si to vyčítám,
že jsem Tě opustil a zůstal jsem teď sám.
Nechal Tě samotnou, ve světě, kde není lehké žít.
Proč já jsem to tak chtěl mít?
S kyticí růží chodím k hrobu Tvému,
a jen těžko vyhýbám se nářku svému.
Slzy v očích neskrývám,ať to všichni vidí,
nic nedělám si z těch kolem jdoucích lidí.
Proč nesečkala jsi chviličku? Já měl jsem pro Tebe kytičku.
A slova na rtech, že vzít jsem si Tě chtěl.
Ale to už jsem říkat nemusel.
Teď místo,abychom šli spolu k oltáři,
mám ten nejsmutnější výraz ve tváři.
Lásko má,chybíš mi tak moc,
že nepřežiju bez Tebe už ani jednu noc.
Proč pustila jsi ten plyn?
Proč já jsem jenom zazvonil?
Lásko moje jediná,
tak špatně se mi bez Tebe usíná.
Jak mám teď bez Tebe tak dlouhý život žít?
Jak to po mě může někdo chtít?
Moje lásko, miluji Tě.
Proč smrt jenom vzala mi Tě?
Dobrou noc lásko má, se vzpomínkou usínám.

Tajemství 

Autor: Sannie

  2001 - 2004  by Sannie 

Mám jedno tajemství, krásné a úchvatné,
lásce jsem oddána, lásce tak půvabné.
Jenže to tajemství někdy i bolívá,
zranění to jsou, ale však hojivá.
Čas všechno vyléčí, říkají všichni,
já v duchu říkám si, proboha ztichni!
Jednou čas zmizí, a co nám zůstane?
Jenom to tajemství? Och Bože, jen to ne!
Bez času, bez lásky, těžce by se žilo,
nic by nás na světě nepotěšilo.
A tak pomlčím, o tom svém tajemství,
křik přeci nikdy nic dobrého nevěstí.
Tak jenom lásko, má, my dva o tom víme,
nikomu s tajemstvím se nesvěříme.
Lidé to poznají, tím jsem si jistá,
ale co, láska naše, já tak nevinná, čistá.
Tak jako voda, v modroučké přehradě,
tak jako Slunce, planoucí v západě.
A my dva máme to veliké štěstí,
že do něj skryjeme naše tajemství.....


Být a žít 

Autor: Sannie

  2001 - 2004  by Sannie 

Chci letět si vzduchem,
být volná jako pták,
nevnímat okem,či sluchem.
Proč? No prostě jen tak.
Vznášet se po řece, tak jako vlny,
můj život bude pak, úplně plný.
Naplněn svobodou, tou překrásnou volností,
nebudu muset být, tak prostou bytostí.
Rozkvétat v zahradě, tak jako květina,
na víčkách s myšlenkou, při níž se usíná.
Být prachem tak suchým na pusté cestě,
být ruchem hlasitým ve velkém městě.
Být láskou nevinnou, v očích dvou milenců,
být životem žitým v osudu spletenců.
Být štěstím v životě nešťastných lidí,
být okem slunečním, co všechno vidí.
Být měsícem stříbrným tajemné noci,
být řetězcem kouzel ve vší té moci.
Hlavně být člověkem ten život žít,
svou lásku jedinou ve světě mít.



Od tvého sobectví k mé smrti 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22


Už lépe Ti je ?
Už jsi spokojená ?
Když kostel náhle bije
na pohřeb ?

Tak jsi to přece chtěla
tak proč si to vyčítat,
pro mě velkou cenu jsi měla
kolikrát ? To nebudu počítat.

Je v Tobě nějaká vina ?
Tak si to užij, už Ti to konečně dochází,
já přál, at' jsi jiná,
at' Ti sobecký duch z tvého těla odchází.

A ted' ?
V lavicích kostela už sedí
plno mých kamarádů,
a na mou rakev tiše hledí
beze slov.

A v modlitbě zazní
má poslední slova,
ve kterých zazní
žal, láska i zloba.

A já Ti nikdy neodpustím,
že ses se mnou nepřišla rozloučit
a já nikdy nedopustím
tvé květy na můj hrob položit.

Dodatek:
A ted' se trápíš, ty hrozné sny
ale já měl taky špatné dny.




Zamyšlení 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Proč máš tak kamennou tvář

tvář, srdce i celé tělo,

ještě nedávno si v ní měla zář

zář, nebe i peklo.

 

Copak ani jeden úsměv pro mě nemáš ?

Ale měla bys přece mít,

aha - už to chápu,

zbývá mi jenom snít.

 

Snít a přitom psát

psát o tom o čem chceš

a se slovy si hrát

a může to být i lež.

 

Ale v životě to není tak,

život to je jen krutý fakt,

to je ta pravda, která vždycky bolí,

to je ten sen, který se jak hlína drolí.

 

Říkám si

má to vůbec mít někoho rád ?

anebo mám radši

vzít tužku a psát ?

 

Psát pocity,

které ve mně jsou

a nálady,

které mi na papír vypadnou ?

 

Ano budu psát

psát spoustu krásných věcí

a chtít se prosadit

a ne sedět v kleci.

 

 

Nikomu nevěř !

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Z tvé strany je ignorace

a z mé strany saturace.

Saturace z pohledů tvých,

které bloudí v očích mých.

 

Bloudí jako bloud,

který v mých očích je,

jako život,

ve kterém se skrývá naděje.

 

Ale ty jsi jenom zloděj

co se vkrádá do mé duše

a dodáváš mi naději,

která už tady nic nezmůže.

 

Jo, já jsem hloupý

já jsem se Ti svěřil

ale prostě jsem to já

ten, který Ti věřil.

 

Slova: "Nevěř nikomu"

už to všechno chápu,

ale má bolest stále stoupá

a v Tobě stále tápu !

 

 

Uplakaná noc 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Proč se tohle všechno stalo ?

Vždyt' jen ANO tady roli hrálo.

Řekla jsi mě ještě slovo kratší

a usmála se sladce

a myslela sis, že z mé strany

půjde všecko hladce.

 

Ne, nešlo.

To tys mě naučila co to láska je,

to všechno,

jen jsi zapomněla, že žal tu hlavní roli hraje.

 

Jsem strašně zoufalý,

ale ty jdeš prostě dál,

nemohu pochopit že jsem prohrál,

tak proč ses na mě smála ?

 

Ty ses nesmála, jen ses usmívala

aspoň tak si mi to vždycky říkala,

ale má touha po tobě jde dál

a prášky, cigarety, tohle proti tomu není lék.

 

Vždycky jsi mi naději dávala,

čím, to ovšem netuším

a ve snu jsi na mě vždycky mávala,

to bylo jen ovzduším.

 

Tak dobře se s Tebou cítím

ani nevíš co to je,

když hladina touhy sílí

při pohledu na Tebe.

 

Chci ti vždy říct

neodcházej, zůstaň tu, chci fakt tak moc ?

A já si přeji at' už skončí

Tato uplakaná noc.

 

 

Od lásky ke kritice 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Pořád myslím na Tebe

proč, to ovšem netuším,

snad protože tě rád mám

nebo je to ovzduším ?

 

Tak si říkám, proč zrovna Ty,

Vždyt' si na mě hrubá a vůbec si mě nevšímáš,

Tak proč o tebe tolik stojím,

Když za rohem si užíváš ?

 

Nebo jsi jiná ?

ta růže

ta růže něžného pohlaví,

co tady zmůže

láska, cit snad bezpráví ?

 

Je to až k smíchu

lidé na sebe tak hrubí jsou

vymažme pýchu

pak snad štěstí naleznou.

 

Já nemluvím o všech

o všech na této zemi

o všech, kteří žijí ve snu,

co tady ale není.

 

To je ta realita,

která tak krutá je,

ale je tady

a každý ji zažije.

 

Tak se změň a řekni mi

na co stále čekám

a dej mi tu naději ( lásku )

kterou v Tobě hledám !

 

 

Ty = naděje 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Zas mi naději dáváš

svými úsměvy a políbením

zlatou nit si ke mně spřádáš

a já mám strach z toho co ještě nevím.

 

Nevím co to je,

ale je to tady zas,

nevím kde to žije,

jestli ve mně nebo v nás.

 

Chtěl bych, aby ses na mě dívala

já vím, že je to jen v mých snech

a s touhou mne sladce líbala,

mé rty, paže a cítit tvůj dech -

tvůj dech bych chtěl.

 

Já vím, těžký to je,

když jsme každý sám,

ale jen na tobě to je

přece v hlavě jen Tebe mám.

 

Vždyt' ty jsi moje láska

a ty to dobře víš,

ty jsi moje vráska

tak proč můj život se mnou ještě nesdílíš ?

 

Nesmím ti tak věřit,

vždyt' můžeš zradit zas,

ale já ti pořád věřím

chce to jenom čas

a poslouchat ten správný hlas

který říká: "To je lásky čas."

 

 

Nejde to 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Dnes večer ses vydala na chlapecký lov

a nenapadlo tě, kolik tě potká katastrof.

Venku náhle vítr ztich

a tys byla taky jednou z nich -

 

pro mě,

neboť' večer jsem neměl koho políbit,

po tmě,

kdy jsem po bytě bloudil a všude klid.

 

Co jsem měl dělat ?

To bych řekl vám,

nevím, možná  

ale černo v duši mám.

 

Neumím se bavit,

neumím se smát,

nebudu Tě zdravit,

nebudu Tě znát.

 

NEJDE TO !

 

 

Ublížení 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Proč jsi mi tak ublížila ?

Vím žes ani nechtěla,

ale stalo se.

Nechala jsi mě na pospas

na pospas kruté chorobě,

které se říká láska ?

 

To tys mě naučila co ten pocit znamená

to tys mě učila ten pocit bez jména.

Není to láska, to tys mi lhala,

je to touha po Tobě a potom jen žal.

 

Ani nevíš co cítím k Tobě

a ted' sedím v pustém domě

sám, protože TY tu nejsi

a já se s pláčem ptám KDE JSI ?

 

Vím, že ti na mě nezáleží,

ale prosím, pochop mě !

Chtěl bych Tě a záleží mi

jenom a jen na Tobě.

 

Chtěl bych cítit tvoje ruce

co po tvářích mě hladí,

chtěl bych cítit tvé rty

co mé ústa líbají.

 

Co pro mě znamenáš ?

Přeji si abys pochopila

a šanci jenom jedinou

abys mi projevila.

 

A já ti za to budu vděčný,

Protože každá minuta s Tebou

Bude pro mě pohádka

Na celý život.

 

A proto závěrem chci říct,

Že to v srdci nosím

A proto závěrem ti chci říct

Jedno slovo PROSÍM !

 

 

Večerní siesta 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Sedím u stolu a přemýšlím.
Dívám se z okna ven
a pořád jen vymýšlím,
abys mě měla ráda jen -
jen na chvíli.

Jen na maličkou chvíli
abych nebyl tak zoufalý
a ted' jsme od sebe míli
a já vlastně prohrál.

Chtěl jsem ruku v ruce chodit
chodit tam kam by jsi chtěla
a domů se navzájem vodit,
ale tys jiný názor měla.

Ani nevíš jak krásné to bylo
a mohlo by být zas,
ani nevíš jak trápila mě
chyba, která se stala zas.

Tebou to nebylo,
to já jsem nejistý byl.
A jak to skončilo ?
jen vzpomínka mi v hlavě zbyla.

Jo, já jsem to zvoral
a přál si to napravit.
Jo, já sem prohrál,
já to nechtěl pokazit.

Bože, jak se nenávidím,
zrcadlo to je můj obraz,
v němž jde krásně vidět
hněvu a úzkostí odraz.

Chtěl bych abys mě objala
a chci cítit tvůj dech
chci cítit tvá ústa na svých.
Je to jen v mých snech ?


Ticho 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Ticho je,

ale není,

hvízdání v uších

a znění.

To je to ticho,

které si myslím že je,

to je to ticho,

které k vnitřnímu klidu spěje.

Tak se už zamysli

vždy slyšíš nějaký zvuk

i když to je i hluk

vždy říká tichu SBOHEM.

 

Čas 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Miluj tento čas,

jak voda stále plyne,

kdyby se to mohlo vrátit

snad by všechno bylo jiné.

Čas se obrátil

a vše plyne dál

jen nezapomeň, že je jediné

co v životě patří nám.

Tikot hodin slyším pořád

ale náhle ztichne,

s časem je to ale jinak,

jako voda stále plyne.

Tak nezapomeň,

že tikot hodin je jako hlas,

ale tvůj hlas zní

"Ach bože můj, tak zastav čas !"

 

 

Zmatek 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Proč mě tak trápíš ?

A hned mě zase hladíš ?

Rozhodni se co vlastně chceš,

stejně na mě brzy zapomeneš.

 

Víš, rád tě mám

a snad dobře tě znám

a nevíš jak moc mě to bolí,

když vše krásné se jak hlína rozdrolí.

 

Mé pohledy stále směřují k Tobě

a já vidím jak se bavíš v době -

v době, kdy já jsem smutný,

v době, kdy je má duše zcela pustá.

 

A já Tě pořád a pořád

PROSÍM.

 

 

Otázky na život ?? 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Realita

to slovo je tak chladné.

Banalita

je opravdu tak jednoduché ?

Krutost

z toho slova jde strach.

Starost

do těla se vkrádá jako vrah.

Bolest

co to vlastně je ?

Láska

je to žal nebo naděje ?

Život

je nový začátek

A smrt

bezstarostí počátek.

 

 

Cítím 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Cítím žal nebo úzkost ?

Cítím o tě starost ?

Cítím lásku nebo bezmocnost ?

Cítím v tobě vlídnost ?

Cítím hloupost nebo snění ?

Cítím spánek nebo bdění ?

 

Prostě cítím všechno

a jsem pořád

SÁM !!

 

 

Co mám dělat 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Nevím co mám dělat,

Chaoz mě asi ubije

Nevím co mám dělat

Do těla se mi vkrádá fóbie.

 

Nevím co mám dělat

Analgetika už beru zas

Nevím co mám dělat

Už se mi ztrácí i můj hlas.

 

Nevím co mám dělat

Jsem frustrovaný dost

Nevím co mám dělat

Už vidím černý most.

 

NEVÍM CO MÁM DĚLAT

 

 

Sněží 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Obloha je tmavá, zatažená

a padají z ní vločky bílé.

Já sedím smutný, zamyšlený,

všechno se zdá tak pošetilé.

 

Jedna vločka mi na dlaň přiletí

je krásná ale zebe

stejně jako ty mizí vzápětí

a já ji ztrácím jako Tebe.

 

Jen se jí dotknu, hned je pryč

a já ji marně hledám.

Měl jsem všechno, nemám nic

ani tebe už nemám.

 

Ted' jsem sám s vločkami bílými

a chci být jednou z nich

nechci už plýtvat slzami marnými,

chci roztát jako sníh.

 

 

Lucka - Amia 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Až ztratím tě, až zapomenu,

až chladně usměji se tvému jménu.

Lucík je to krásné jméno

chci spadnout do života tvého.

Oči modré jako nebe

já mám rád jenom Tebe.

Vlasy blond jak sluníčko

otevři mi své srdíčko.

Vidět tvá ústa, jak krásně se smějí

jako ty tvé, žádné líp neumějí.

Tak už přijd' a řekni,

řekni mám Tě ráda,

a nebo si klekni

a já tvou lásku budu proklínat.

Tak už přijd' když tě tolik prosím

ty mě nechceš ? ale já tě v srdci nosím.

Běž tam, kde větry vanou

a řekni mi poslední nashledanou.

 

 

Sbohem ! 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Je cítit tep ve tvých dlaních

tak teplých, tak něžných

srdce buší jako klus koní

na pospas věcí běžných.

 

Rty se chvějí strachem

ty to dobře víš,

nemohu dál jsem vrakem

snad jednou odpustíš.

 

Já chtěl toho hodně

přál si lásku, něhu i cit.

Ted' je mi bídně,

ztratil jsem i svůj vnitřní klid.

 

Já věřil ve sny svý

v tolik nádherné lásky

ted' mám jen noci zlý

a na čele kvetou mi vrásky.

 

Srdce krvácí a oči bolí

nikdy už nepřijdeš

život nás dvojí

snad štěstí nalezneš.

 

Slza po slze stéká

nikdy to nepřestane

srdce žalem vytéká

nikdo mou lásku nedostane.

 

Bylo to krásné, víš

těch pár nádherných chvílí

jednou snad pochopíš

že právě TY jsi to byla.

 

 

Ty 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Jsi chladná jako led

a studíš jako sníh.

Jak vítr co se zved

dnes ráno v ulicích.

 

Tvé srdce kámen je

pevný a studený.

Jen těžko se rozehřeje

jen těžko roztaví.

 

Tvé oči jsou jak kousky ledu

tvůj pohled tolik zebe

co je v nich říci nedovedu

možná, že kousek Tebe.

 

Jsi jako nenasytná bouře

vše musíš hned si vzít

jsi jako nekonečné moře

vždy chceš jen zvítězit.

 

Chceš stále jenom brát

a neumíš dát nic.

Nedokážeš mít ráda

jsi krutá jako bič.

 

Jsi stále tolik chladná

a pevná jako skála

tak proč Tě jenom mám

stále tolik rád.

 

Stýská se mi 

Autor: Giuseppe22

  2001 - 2004  by Giuseppe22

 

Proč svítí slunce na této zemi ?

Proč žiji život, který šťastný není ?

Cítím se sám a stýská se mi,

po Tobě, po tvém něžném pohlazení.

 

Sotva ses objevila, začal jsem chápat smysl života,

začal jsem mít rád a neznal jsem slovo samota.

Pak jsi mě opustila a já nechtěl dál žít,

nemohu však pochopit, jak jsi mi mohla tak ublížit.

 

Myslím jen na Tebe

a nemohu zapomenout na chvíle s tebou

na to, jak jsi mi šeptala: "mám tě ráda"

a já chtěl jen u Tebe stát.

 

Stýská se mi po tvých očích

plné dobroty, upřímnosti a lásky,

chtěl bych už navždy život skončit,

ať nevidím, jak šeptáš jinému slova lásky.

 

Chtěl bych slyšet, jak říkáš: "vrať se"

a chtěl bych, abys mě líbala dál,

aby můj život chutnal sladce

a ne aby do něj stín vstupoval.

 

Chtěl bych, aby se sny staly skutečností,

aby se vrátil čas, kdy jsi byla moje.

Nechci, abys mou lásku splácela lhostejností,

a ani nechci kazit život tvůj.

 

Když Tě však vidím, jak si užíváš

mé srdce to bolí, a chce se mi plakat ale mám strach.

Tobě to je ale všechno jedno, prostě nevnímáš

a já se snažím mé slzy ukrýt doma v peřinách.

 

Když jsi blízko mne, když se mne dotýkáš

jsem šťastný, když vím, že jsi už jen mou přítelkyní

potom však rychle ode mě utíkáš

nevím proč, ale vím, že už nejsou mou ctitelkou.

 

Jsem smutný, ale osud to tak chtěl,

já ztratil tebe, ale i ty jsi ztratila mne

možná, že je to tak lepší

myslím si v té tmě,

věřím, že se jednou vrátíš

toť přání mé.

 

Prozřel jsem 

Autor: Vlkoušek

  2004  by Vlkoušek

 

Sedím doma, tiše, koukám do pračky,

ona se točí a já jsem na sračky.

Kdo je na tom hůř,

já nebo to prádlo ?

Koukám na své špeky,

hrůza, to je sádlo.

Myslím na své... .přátele,

ach Bože i na ty ženské prdelky,

také na první polibek mé velké lásky Adélky.

Živote, děkuji ti za to,

že jsi ke mě hodný i krutý.

Vzpomínky do mne zařezáváš jako vruty.

Když je člověku krásně,

může o tom napsat třeba básně,

ale skutečně si uvědomí to krásno,

až slunce nesvítí,

není jasno.

Prozřel jsem.

Vlk.

© by RAdo Skydancer 2001 - 2009. All Rights Reserved. Click for Use of Content from Skydancer´s Web Sites.